Reklama
 
Blog | Jan Adamec

Jak krabička sirek prohrála volby aneb čekání na českého Sarazzina

Skončil proces se žháři z Vítkova. David Vaculík, Jaromír Lukeš a Ivo Müller dostali 22 a Václav Cojocaru 20 let vězení za to, že úmyslně naplánovali žhářský útok na romskou rodinu, provedli ho a jen zázrakem se z toho nestal velký masakr. Je to hodně, 22 let? Ano. Není to příliš? Vždyť i za brutální vraždu se dává „méně“. Případ otevřel debatu i o angažovanosti justice a „společenské“ objednávce rozsudků. Soudci byli bezpochyby pod velkým mediálním tlakem, části procesu se přenášely v televizi, a dá se předpokládat, že nerozhodovali přísně podle zásady „sine ira et studio“.

Tvrdé tresty byly veřejnou kompenzací – černým svědomím elit – za skrytě xenofobní nálady, které bublají v české společnosti, a které probleskovaly i během předvolební kampaně, kdy se hlavně menší subjekty snažily strefovat do těch skutečně „největších“ hrozeb české společnosti – bezdomovců, feťáků a Romů. Naštěstí měla stranická centra dost soudnosti na to, aby lokální pokusy o využití „rasové“ karty zakázala, či se proti nim alespoň verbálně vymezila.

Přesto zůstalo leccos nedořečeno. Problematiku romské integrace překrývají palčivější témata reforem a škrtů. Chybí nám i někdo jako Thilo Sarazzin, veřejně známá a respektovaná osoba – a je už jedno, jestli by to byl Rom nebo ne, která se nebude bát „šlápnout“ do ožehavého tématu. Centrální politické elity se tohoto tématu bojí, nebo je nezajímá, zvláště když vládní zmocněnce pro lidská práva reprezentují poměrně nekonformní a zbytečně štěpící postavy jako rocker a „havlovec“ Michal Kocáb nebo konzervativec a „klausovec“ Roman Joch. Téma romské, ale i vietnamské integrace tak nesou krajští a komunální politici, kteří se musí potýkat s každodenními problémy praktického soužití a řeší je tak, jak umějí – ani dobře, ani špatně. Nezájem centrálních elit o tuto problematiku se jim ale může vymstít – nejeden starosta pochopil, že na této nejednoznačné politice by se mohl zviditelnit a dostat se o patro výše (Čunek, Řápková a další).

Konkrétní příklad? Romská otázka v podstatě rozhodla říjnové senátní volby, i když způsobem velmi bizarním. Po prvním kole bylo jasné, že sociální demokracii postoupilo dostatek kandidátů do druhého kola. V případě jejich vítězství by socialisté ovládli Senát a mohli by brzdit Nečasovu zákonodárnou smršť. Bojovalo se o každé senátní křeslo, a tak premiér Nečas veřejně podpořil každého kandidáta, který stál proti protivníkovi s plackou ČSSD na hrudi. Například bývalou senátorku za ODS Lianu Janáčkovou, která ale kandidovala jako nezávislá, neboť se nepohodla a rozhádala s místní ostravskou ODS. Došlo tak paradoxně k tomu, že premiér za ODS šel veřejně proti své ODS buňce, která razila heslo – … než Janáčkovou, tak radši protikandidáta za ČSSD. V ten moment začaly kolovat zvěsti, že během své kampaně Janáčková rozdávala jako předvolební upomínkové dárky sirky (!!). Jako kdybyste v komunálních volbách v Osvětimi lákaly voliče na levnější plyn. Myslet to můžete jak chcete, ale každý si tam dosadí právě to, co nechcete. Stačilo tak už jen vyřešit, jestli je Janáčková jen hloupá, rasistka, nebo hloupá rasistka. Nakonec zvítězil kandidát za ČSSD a strana růží ovládla Senát.

Reklama

 

Článek Jak krabička sirek prohrála volby aneb čekání na českého Sarazzina původně psán pro časopis Zahraničná politika