Reklama
 
Blog | Jan Adamec

Mažu, mažeš, mažeme

Milí středoevropští sousedé, jak je na tom vaše země s korupcí? Máte pocit, že je jí prolezlá skrz naskrz a bez patřičného „maziva“ nenastoupíte ani do tramvaje? Nebo si myslíte, že to je jen pokřivený „mediální“ obraz, který vychází z jednoduchého principu – na sto nezveřejněných případů neuplácení připadá jeden odhalený, exemplární korupčník?

Předvolební kampaň přinesla dvě velká a důležitá témata – zadlužování a korupci. A obě spolu úzce souvisí, jak ukazuje krachující Řecko, pro nějž je právě systémová korupce jednou z hlavních příčin defektních a deficitních státních financí. Bohužel, a podobně jako v Řecku, se o negativní důsledky korupce začali čeští politici zajímat až ve chvíli, kdy je třeba zalátat díry v rozpočtu a ejhle… najednou je nám všem jasné, že skrze obecní, krajské a ministerské rozpočty odtékají stamiliony a miliardy v předražených, nepotřebných a neprůhledých zakázkách.

Politici se tak hbitě jali produkovat hesla o tom, jak je třeba s korupcí „zatočit“, a neváhali dokonce do kladné bilance státního rozpočtu započítávat i konkrétní budoucí sumy, které se tzv. „ušetří“, přijme-li se toto či ono opatření. Jako u mnoha jiných věcí se politici chytili až konečných důsledků jevu, tj. prodražování zakázek a úniku státních peněz, než aby se vrátili k jeho kořenům. Na korupci nepohlížejí jako problém etický nebo systémový, ale jako problém, jehož alespoň částečné potlačení by pomohlo státní kase z dluhů. Na druhou stranu bojovat s korupcí je jako bojovat s lidskou přirozeností – vždy tu bude. Povinností a smyslem chytrého státu je omezovat možnosti jejího působení a cílem občanské společnosti ji pak vytěsnovat jako něco, co se prostě nedělá.

Návodů a postupů, jak s ní bojovat, je celá řada a jsou někdy až překvapivě jednoduché. Tedy na papíře jednoduché. Úplně by pro začátek stačila informační otevřenost a povinnost zveřejňovat veškeré informace o výběrových řízeních či uzavřených smlouvách na internetu. Kdo obchoduje se státní správou, tj. podniká za státní peníze – moje i vaše, pro toho nemá existovat obchodní tajemství. Podobně i pro výběrová řízení. Pokud by se toto podařilo prosadit během jednoho volebního období, byl by to obrovský úspěch. Stát má totiž jednu velkou výhodu – může si určovat podmínky, za jakých své peníze bude utrácet. Chcete státní zakázku? Pak musíte splnit naše podmínky a jednou z nich je informační otevřenost – celý proces od zadání, výběrové řízení až po smlouvu samotnou musí být snadno dostupný a ověřitelný. Nelíbí se vám to? Je nám líto, za dveřmi je další kandidát.

Reklama

Samo o sobě to nemusí přinášet okamžité miliardové úspory, ale nakládání s veřejnými a obecími prostředky vystaví veřejné kontrole a debatě. Když už nic jiného, tak vím, kolik ročně stojí město odvoz odpadu, nebo kolik si z mých daní ukousla oprava kanceláře pana ministra.

Tak a příště tu o Mařence a Jeníčkovi…

 

Článek Mažu, mažeš, mažeme původně psán pro časopis Zahraničná politika