Reklama
 
Blog | Jan Adamec

Festivalové znělky aneb pocta Juraji Herzovi

Nedílnou součástí festivalového světa jsou znělky. Vyvolávají nadšení i kritiku, v nejhorším případě nezájem a mlčení. Letošní rok pokračovala tradice znělek, v němž hlavní roli hráli hvězdy a mimořádní filmaři ocenění na festivalu a právě cena, Křišťálový glóbus.

Z mého pohledu je příběhově nejvyladěnější Andy García, který neočekávaně přijede k jakési haciendě, ale nemá od ní klíč a chce se dostat dovnitř. Nakonec, puzen temperamentem svého Vincenta Manciniho z Kmotra III., použije sošku jako tupý nástroj k vyražení dveří. Netuší ale, že celou jeho eskapádu zpovzdálí pobaveně sleduje nefalšovaný policista…

Intelektuálněji naladěné diváky zaujme čerstvá znělka s Johnem Malkovichem, který se v newyorském taxíku nervózně oboří na užvaněného a příliš zvídavého indického taxikáře a jako správná hysterická hvězda mu vynadá, že Kříšťálový glóbus za celoživotní dílo přece neznamená, že je už umělecky vyhaslý a že by už neměl nic kvalitního natočit…

Krátký vtip oceníme i u trochu gerontologicky laděném klipu s Milošem Formanem („A kde je prášek na spaní…“), an podstavcem k ceně drtí všemožné životabudiče, jimiž láduje své churavějící tělo… nebo celkem dobře vystiženou „Smoke“ atmosféru s Harvey Keitelem. Nejméně podařený, protože prvoplánový a nepropracovaný se mi zdá Danny de Vito, jemuž cena slouží k umlčení příliš dotěrného a příliš brzy zvonícího telefonu…

Reklama

Z českých luhů a hájů bavila karlovarské publikum Věrrrra Chytilová, jak dává dohromady rozbitou kouli pomocí lepící pásky a hlasitě do toho smrká, nebo slabší Jiří Menzel, v tradici svých Ostře sledovaných vlaků nebo spíše Konce starých časů, prohlížející si magické dívčí pozadí…

Jak jsem slyšel, v plánu jsou údajně Jude Law a Robert de Niro. Osobně bych se ale přimlouval za letošního laureáta Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii Juraje „Spalovače“ Herze. Tam by se trailer točil sám. Mohl by vypadat třeba takhle:

Scéna – prázdné krematorium, v hlavním sále vidíme otevřenou rakev.

Střih, detail: v rakvi leží právě zesnulý Herz (pan režisér promine…) v perfektně střiženému obleku, brada hrdě vystrčená vzhůru a v rukou Křišťálový glóbus.

Atmosféra ponurá, krematorní ticho narušuje jen tlumená podkresová hra vzdálených varhan.

Toto ticho naruší kroky dvou zřízenců, kteří každý z jedné strany přistupují k rakvi, aby ji uzavřeli. Nemohou si nevšimnout ceny, kterou zasloužilý mistr hororu třímá ve svých vychladlých rukou.

Střih (záběr na jejich vzájemný oční kontakt). Oba pojmou stejnou myšlenku: „Co bude mrtvola dělat s tak pěknou a jistě zpeněžitelnou cenou? Není škoda ji vydat plamenům krematorním?“

Oba také přikročí k činu – začnou nebohému Herzovi páčit glóbus z rukou (Typicky hororové zvuky praštících kostí, záběr na fyzickým úsilím pokřivené obličeje obou zřízenců).

Nakonec se zmocní ceny. Potutelné úsměvy, vidina velkého zisku.

Ještě musí rakev zatlouct. Detaily na hřebíky a údery kladiva. Rakev je uzavřena.

Najednou oba zaměstnance vyruší zvuk, jako když někdo přichází. Leknou se, zpanikaří a utečou. Glóbus ve zmatku nechají stát vedle rakve.

Pauza…

Střih. Detail na zatlučený hřebík, který se pomalu začíná hýbat, jakoby ho vytahovala neznámá mocná síla. Nakonec je hřebík vytažen a spadne na zem. Zvuk se rozlehne po celém krematoriu. Rychlé detaily na ostatní hřebíky. (Pomalu se rozjíždí dramatická hudba).

Víko od rakve se začíná pomalu odsunovat, ale je tak, abychom viděli celou Herzovu tvář a levou část těla.

Obličej je mrtvolně nehybný, ale jeho levá ruka se pomalu natahuje po glóbu. Nahmatá ho, uchopí jej, položí si ho na břicho a pevně sevře oběma rukama.

Poslední záběr. Mrtvý Herz, třímající Křišťálový glóbus za celoživotní dílo. Tentokrát se ale zdá, že se trochu, ale opravdu jen trošičku, „monalisovsky“ usmívá. (Hudba graduje).

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama