Filip napsal otevřený dopis řediteli ČT Janečkovi, ve kterém ho stručně řečeno vyzývá, aby Proces H přestal nyní vysílat, neboť „…není objektivní“. Filip říká, že vysíláním tohoto pořadu ČT porušila princip objektivity, vyváženosti a nestrannosti v předvečer voleb do Evropského parlamentu, a končí svůj dopis výzvou: „Pane generální řediteli, žádám Vás, aby výše uvedený pořad byl zařazen do vysílání až po volbách.“
Přiznám se, že mne překvapila hlavně hloupost tohoto prohlášení. Vojtěcha Filipa jsem měl za vystudovaného právníka, protřelého poslance, který v politickém boji zná alespoň základní aritmetiku. Ale možná je to celé jinak.
Možná je dokument jen záminkou. Filip si stěžuje na to, že ČT jako veřejnoprávní médium, placené z poplatků i voličů a členů jeho strany, KSČM diskriminuje, nenaplňuje své veřejnoprávní poslání, „…přiživuje naprosto primitivním antikomunismem hodnocení otázek minulosti…“ a „je naprosto poplatná pravicovým stranám.“ Budiž.
Co ale výstřelem do vlastní brány Filip sleduje? Chce nějak zasáhnout do právě probíhajícího boje o křeslo ředitele ČT (ona zlověstná věta na konci dopisu „Pokud na tento úkol jako generální ředitel nestačíte, potom raději ze své funkce odejděte.“)? Vysílá tím, v současné mluvě politiků-radioamatérů, nějaký signál na politickou scénu před volbami do EP?
Pominu zcela elementární fakt, který si asi Filip neověřil, že totiž dokument se vysílá právě přesně v těch dnech, kdy v roce 1950 probíhal onen proces. Ostatně Filip mimoděk přiznává, že o dokumentu takřka nic neví – dopis je datován 2. června a Filip v něm píše, že se dozvěděl, že ČT má (podtrženo aut.) vysílat dokument. A přitom dnes poběží již třetí díl. Žádný předchozí díl ani neviděl, neboť tvrdí, že „…pořad, který chcete uvádět, však již podle různých upoutávek (podtrženo aut.) objektivní se vší pravděpodobností není.“
Nemá to vlastně cenu příliš pitvat, jen mě zaráží ta míra amatérismu a blbosti, to jsem nečekal. Nevidí snad předseda Filip, že se sám usvědčuje z toho, že jeho strana nic nepochopila a ničemu se nenaučila? Beru argumenty proti Mašínům, aťsi Filipova vize vyváženosti spočívá v tom, že by ČT musela „…v současné době vysílat také pořad, který by ukazoval, jak rozhodování politických stran ODS, ODA, KDU-ČSL a dalších vedlo k nevratným škodám, ztrátám, oslabení a neústavnímu rozbití Československa, České a Slovenské republiky a jejich občanů“, čert vem koneckonců i ten „primitivní antikomunismus“… ale argumentovat procesem, který i pro komunisty raných šedesátých let byl nepřijatelným projevem stalinismu, tuposti a primitivismu? Sprostou justiční vraždu, kterou si soudruzi „tmelili“ národní kolektiv?
Je vidět, že Milada Horáková je pro KSČM doslova noční můrou, děsem, ze kterého se nemohou vymluvit ani objektivními či subjektivními podmínkami, studenou válkou, dobou, atmosférou, zákony, prostě ničím, čím argumentují v případě jiných kauz. Filip ve svém dopise, který by každý manažer předvolební kampaně při smyslech a týden před volbami musel hned hodit do koše a vážně uvažovat o hospitalizaci pisatele, ukázal víc než by chtěl – jeho strana se s minulostí prostě nevypořádala a navíc je děsivě schizofrenní: „KSČM je jinou politickou stranou než KSČ a má vlastní historii. To ale neznamená, že se nehlásíme k minulosti i současnosti.“ Tak jak, soudruhu Filipe? Remek s Ransdorfem vám asi příliš nepoděkují, protože se můžu vsadit o cokoliv, že „pravicová, antikomunismem čpící“ média tenhle blábol pořádně rozmáznou.
A nebo se mýlím a celé současné stranické vedení včetně Vojtěcha Filipa sedí jako jeden muž u televizních obrazovek a inkriminovaný dokument sleduje. Vsadil bych se, že by jim ani tolik nevadilo, že KSČ zneužila státní instituce k tomu, aby se pomstila nevinným lidem, ale to, že tam „třídní spravedlnost“, „pěst lidu v talárech“, „oni Gottwaldovi derviši“ reprezentovaní soudcem Karlem Trudákem a žalobci Josefem Urválkem a Jurajem Vieskou (ten nejvíce) vypadají primitivně, hloupě, trapně. Na zatím uvedených sekvencích jsou totiž nejděsivější ty neuvěřitelné bláboly, výkřiky právnických rychlokvašek do mikrofonů, demagogická zaklínadla, urputná snaha nedovzdělanců nechat pocítit moc profesorům a doktorům, vzpoura nul proti úspěšným, to jejich zmatené listování papíry a často marná snaha alespoň přehláskovat cizí slovo (když už se tady soudí mezinárodní špionáž), patologická a režimy nezničitelná směsice strachu, lokajství a blbosti…
Možná Vojtěchu Filipovi vadí právě tato stránka procesu, kterou nové materiály ukazují. Co je horší – když se vás lidé bojí, nebo když se vám smějí?