Koluje o něm spousta zajímavých informací – že se tento seriál určený k oslavě 40 let vítězného tažení komunismu českou kotlinou nelíbil „těm nahoře“ již v době uvedení a byl potichu dán k ledu… že tímto seriálem rodná strana chtěla vrátit facku, kterou jí svými protikolektivizačními Všemi dobrými rodáky zasadil Vojtěch Jasný, a škodolibě proto nechala do jedné z hlavních rolí obsadit Radka Brzobohatého alias Jasného Františka… že hlavnímu představiteli Janu Šťastnému, lidem prostým vysmívanému Vitáskovi, seriál po roce 1989 notně polepil kariéru (a režisér Adamec rovnou hovořil o své „umělecké smrti“)… že seriál za celých dvacet let nevytáhla na světlo televizní žádná retro vlna, protože seznam národních, zasloužilých či jiných umělců byl delší než Anticharta a bylo by to trapné připomínat… že je to prostě to nejodpudivější a nejslužebnější, co v televizní a filmové tvorbě vzniklo…
Po shlédnutí prvního dílu musím říci – taková hrůza to není, ale není těžké uhodnout, kam bude příběh směřovat a jak se budou ty správné postavy vyvíjet, až dojdeme k politicky exponovanějímu období, než je okupace. Únor bílý, reakce sílí… Filmově je to takové mdlé, šablonovité, bez nápadu, hodně televizní, kdy je vám líto hereckého potenciálu, který tam hraje na půl plynu… Když vidíte Oto Ševčíka ve své klasické gestapácké roli nebo Stanislava Zindulku, jednu z mála živějších figur prvního dílu, nelze si nevybavit skvělý Vlak dětství a naděje (1985) z podobného období. Jenže Jiří Adamec není Karel Kachyňa a Jaroslav Matějka, autor předlohy Rodáci a odrodilci, není Věra Sládková, autorka Pluků zla a Vlaku z Frývaldova.
A propos, autor předlohy Jaroslav Matějka (1927 – 2010), kovaný komunista, podle kusých zpráv, které lze dohledat na internetu, absolvent vyšší lesnické školy v Hranicích 1949 a Vysoké školy politických a hospodářských věd v Praze 1953. Dále, jak praví cudně životopis, „…již jen ve stranických službách.“ Filmovým fanouškům řekne více to, že napsal literární předlohu k podobně prokomunisticky laděnému, vesnickým folklórem obalenému filmu Náš dědek Josef (1973) v režii Antonína Kachlíka. Na druhou stranu v roce 1971 vydal na tu dobu vůbec ne špatný životopis Winstona Churchilla.
Ještě že po Rodácích jde nesmrtelná Adéla…