Na 21. srpna je datováno 17 dokumentů především o bezprostřední reakci Ukrajinců na invazi, sledování dění v Rumunsku a Československu. Pod zprávami, které směřovaly na Ústřední výbor Ukrajinské KSS, je podepsán V. Nikitčenko, předseda KGB při Sovětu ministrů Ukrajinské socialistické republiky.
Podezřelí Kanaďané
V předvečer invaze Nikitčenko rekapituluje počet cizinců, kteří se k 20. srpnu nacházeli na Ukrajině, jejich složení a názory (2291 cizinců z tzv. kapitalistických stran; USA – 384, VB – 211, Francie – 277, SRN – 434, ostatní „země NATO“ – 450, ostatní kapitalistické země – 535). Šest z nich Nikitčenko podezíral ze špionážní činnosti a proti 23 „inostrancům“ byla přijata tzv. „čekistická opatření“ (sledování apod.). Podezření například vzbudili kanadští turisté, kteří se ukrajinských občanů ptali na jejich názor na dění v Československu a kriticky se také vyjadřovali k úrovni zásobování a kvalitě zboží v SSSR. Kanaďan John Gerula měl například nelichotivě komentovat sovětské zřízení – nebylo podle něj svobodné a J.F. Kennedy zemřel rukou sovětského agenta.
Je to správné…
Zajímavější jsou reakce Ukrajinců na samotnou invazi. Například jistý N.P. Zavaľnyj souhlasil s invazí, dokonce měla podle něj být provedena dříve, v Československu věci zašly příliš daleko. Tarnopolský lékař – onkolog Dudnik také souhlasil s invazí, navíc radil sovětským generálům, aby jejich vojska zůstala na hranicích s Rakouskem a SRN, aby se Němci nedostali do Československa. Další Tarnopolčané byli podobného názoru – „…zabránilo se opakování maďarských událostí…“, „… není možné dovolit, aby kulak znovu zvedl hlavu…“, „…bylo načase skoncovat s kontrarevolucí“.
Pracovník aparátu Svazu spisovatelů I.P. Kašmirov si zase vzal na paškál nevděčné Čechy a Slováky: „Za co položili své životy naši lidé v Československu při osvobozování od fašismu? Současné vedení KSČ – to jsou lidé bez zkušeností, bez marxistického zápalu, jsou nám cizí v myšlenkách i zájmech. Není tajemstvím, že se někteří čeští vedoucí pracovníci orientují na Bonn. O jaké demokratizaci to hovoří, o jakých svobodách? Jak může být řeč o svobodě, když kydají špínu na náš národ, který je živil?“
Není…
KGB ale nešpicloval lidi proto, aby své nadřízené orgány informoval o těch, kteří s invazí souhlasili. Daleko více jej zajímali lidé opačného názoru, ti, kteří využili Pražské jaro i invazi ke kritice sovětského režimu.
Podle V.A. Sidorenka z Lugansku byla invaze špatným krokem. Varoval, že „… ještě bude nejedna matka bude oplakávat své děti. Bude válka, bez obětí se to neobejde.“ Také mechanizátor M.I. Vasinskij byl toho náoru, že „…to smrdí válkou“.
Inženýr Z.A. Kurbatov z Charkova zase porovnával chování své země s historickou zkušeností: „SSSR jedná tak, jak jednal i dříve. Ve své době Hitler vpadl se svými vojsky do Československa jakoby na žádost vlády. Musíme je nechat na pokoji a k nikomu se nevměšovat. Svojí intervencí proti sobě popudíme celý socialistický svět.“
Tajemník konstrukční kanceláře Sokolovskij v Charkově se zase domníval, že v Československu jsou demokratické svobody okleštěny a „…je jich méně, než za buržoazní republiky. Spisovatelé, učitelé národa, nemohou psát v Československu svobodně, nemohou vládě ukazovat její chyby, to se děje i u nás. Výsledkem, spolu se zhoršením ekonomické situace, je, že národ jako jeden celek je proti své vládě.“
Vedoucí laboratoří v Charkově Kučer analyzoval situaci takto: „Hlavní příčinou současných událostí je, že jsme Čechům vnutili naše zřízení, v němž každý kariérista může udělat kariéru ve vládním či stranickém aparátu. /…/ Tohle zřízení jim nutíme a oni ho nechtějí, tím spíše, že jejich země je gramotná, to není žádná Čína. Češi jsou myslící lidé a tohle se jim nelíbí. /…/ Udělali (jsme) velkou chybu, že (jsme) vpadli do Československa.“
Odborný asistent AV USSR fyzik Krasovickij v Charkově byl invazí rozhořčen: „Je to mezinárodní skandál a svědčí o krachu naší zahraniční politiky. Nyní bude všem jasné, že se socialismus v sousedních zemí udrží jen na ruských bodácích. Odsuzujeme americkou politiku ve Vietnamu a sami děláme to samé. Je to demagogie naší propagandy.“
Asi nejtvrdší odsouzení zaznělo z úst jistého V.I. Šerepy, horníka. Nikitčenko či někerý další čtenář zprávy si jeho slova několikrát výrazně podtrhl a Šerepa zcela jistě nemohl ujít trestu: „Složitou a napjatou situaci v Československu jsou na vině komunisti. /…/ komunisty je třeba jednoho po druhým věšet. /…/ Postřílet je, parazity. Dříve jsem byl členem strany a došel jsem k pořesvědčení, že s židy byl život lehčí než s komunistama. Za židů bylo možné pracovat a vydělat si, ale každej komunista si hledí jen toho, jak pracujícího zadusit a vnutit mu svou vůli.“
Železničáři
KGB také sledovala infrastrukturní body, přes které proudila či mohla proudit sovětská vojenská technika nebo následné logistické zajištění. Náčelník železniční stanice v Čierne při Čope na československé straně Karnel Dudinský/Dudinskij, člen KSČ, informoval podle KGB svého ukrajinského kolegu, že jeho zaměstnanci ve své většině schvalují řešení sovětské vlády a jejich směny zvýší svou pozornost při odbavování transportů.
To Dudinského kolega v Košicích měl opačný názor. V reakci na žádost o pomoc při překládce armádního vybavení odeslal ukrajinským železničářům náčelník košické stanice Kohút toto prohlášení: „Sdělte vašemu krajskému výboru a ÚV strany, že invazi vojsk nikdo nechápe, žádná kontrarevoluce v naší zemi není, národ je invazí rozhořčen. /…/ Železničářům lvovské oblasti, náčelníkovi soudruhovi Bogdanovičovi. My, železničáři východního Slovenska, a celý náš národ vás v těchto hluboce pohnutých chvílích obou našich národů žádáme, abyste se obrátili na vaše představitele a předali jim naši žádost – okamžitě stáhnout vojska z naší země, abychom mohli spokojeně dále žít. Věřte nám, socialismus jsem nezradili a nezradíme. Za 25 000 železničářů východního Slovenska podepsán náčelník Košického oddělení (ČSD) Kohút.“
Co se děje v Rumunsku
Nikitčenkova služba také monitorovala to, co se děje v Rumunsku. Dopoledne v 9.30 rumunská tisková agentura zveřejnila prohlášení ÚV KSČ a vlády ČSSR k invazi a informovala také o tom, že ozbrojeným silám nebylo nařízeno bojovat proti okupantům. Ve 14.10 zase rumunský rozhlas a televize informovaly o demonstraci v Bukurešti, na níž Nicolae Ceausescu vyjádřil solidaritu s Československu a protestoval proti invazi.
Rumunsko vůbec hrálo důležitou roli v úvahách běžných Ukrajinců. Spojovali dění v Československu s tím, co se stalo, nebo by se mohlo stát v blízkém Rumunsku. Zásobovač Z.M. Birger se například domníval, že se to mělo udělat již dávno (invaze – pozn. aut.), a ještě by k tomu bylo nutné podobným způsobem obsadit i Rumunsko, nebo „…hodně ztratíme“. Zámečník A.I. Rybalko to viděl v podobných, „širších“ souvislostech: „Jestli neobsadíme Rumunsko, tak si tam SRN i USA udělají své základny“.