Výběr nového českého trenéra vůbec připomíná volbu miss ve Formanově filmu Hoří, má panenko. Nejdříve se sejdou celkem slušní kandidáti, pak už se bere každý, kdo si jednou kopl do balónu a proběhl po pažitu, a trenérská korunka se nabízí jak na arabském bazaru, a nakonec se násilím donutí nějaký nebohý ňouma, aby to vzal (tedy nic proti trenérovi, který nakonec bude jmenován!). Třeba to bude zcela jinak – třeba se po skandálním a typicky francouzsky arogantním odmítnutí ze strany „nějakýho“ Hulliera celá globální trenérská komunita chytne za nos, „…jak mohl zahodit takovou šanci…“, a svazová schránka se ucpe vzkazy z takových adres jako [email protected], [email protected] či [email protected].
Když jsem psal předchozí fotbalový blog, netušil jsem, že moje poznámka o tom, že fotbal není jenom hra, ale je i metaforou společnosti, a že Rosický/Ivánek jsou stranami téže mince, netušil jsem, jak moc to je aktuální. No potěš Pámbů… Ale ne, to nemůže přece být jen u nás. I jinde to musejí mít podobně schematicky rozvržené jako v komedii dell´arte – arogantní manažer, přitroublý funkcionář, čestný brankář, neschopný útočník.
Nakonec by to mohlo ale skončit dobře a fotbal, jako se to již stalo se sportem u nás mnohokrát, by mohl alespoň obohatit naši kulturu, respektive její zábavně-oddechovou sekci. Ivánek již stačil díky duu Lábus/Čtvrtníček pobavit celou zem a tak je na čase, aby s divadelní károu vytáhli obveselovat české luhy a háje skutečná esa zábavy. Pro začátek navrhuji zařadit do programu komerčních televizí nějaký třeskutě humorný estrádní pořad… například Košťáloviny.